Evropský pavouk roku 2008
Pokoutník – Tegenaria spp.
Kdo by je neznal: velcí, tmaví chlupatí pavouci, kteří se čas od času zjeví v našich vanách či umyvadlech a kteří hlavně díky impozantní velikosti a kontrastu svého těla se sněhobílou hygienickou keramikou vyvolávají mezi lidmi silné reakce. Jsou to pokoutníci, vcelku neškodní pavouci. Nicméně právě tato stvoření se do značné míry podepsala na špatném vztahu lidí k pavoukům.
Pokoutníci (rod Tegenaria) byli zvoleni evropským pavoukem roku 2008. Volební komise nemohla vybrat lepšího kandidáta pro to, aby upoutala pozornost na iracionální fóbii lidí k osminohým stvořením. Touto akcí chtějí arachnologové vyvolat zájem nebo alespoň porozumění světa přírody kolem nás. Již třetím rokem byl pavouk roku volen v celé Evropské unii. Kvůli tomu, že žádný z druhů rodu Tegenaria se nevyskytuje ve všech zemích Evropské unie, se zavedla novinka: ve středu evropského zájmu je celý rod, přičemž každá země si vybere svého vlastního zástupce. Pro Českou republiku jsme vybrali pokoutníka stájového (Tegenaria ferruginea), nejhojnějšího pokoutníka našich synantropních stanovišť. Jedná se o velký druh, dospělé samice si v neuklízených koutech vytvářejí desítky centimetrů velké sítě. Ty pavouk neopouští, pouze je opravuje a během svého růstu rozšiřuje. Málokterá hospodyně takovou dekoraci rohů místností strpí, dospělé samice tak najdeme spíše v hospodářských budovách (od toho české druhové jméno) než v obytných místnostech. Od bledavě zbarveného pokoutníka domácího (T. domestica) rozeznáme pokoutníka stájového podle většího vzrůstu a tmavšího, hnědošedočerveného zbarvení. Naproti tomu další synantropní druh, pokoutník vchodový (T. atrica) je jestě o něco větší než p. stájový a má méně pestré, černošedé zbarvení.
Asi 70 ze 130 druhů rodu Tegenaria se vyskytuje v Evropě. V přírodě najdeme jejich sítě pod kameny, v dutých kmenech, pod převisy a kořeny nebo v husté vegetaci. Řada druhů pokoutníků ráda osidluje také náhradní stanoviště v lidských stavbách.
Pokoutníci si stavějí plachetkovité sítě, na které v lidských stavbách narazíme nejspíše v rozích místností: právě v rozích je pro pavouka nejsnazší si od stěny ke stěně vytvořit svoji síť a trychtýřovtý úkryt. Zde tito noční predátoři stráví většinu svého života. Svůj úkryt umísťují vždy tak, aby byl chráněn proti poškození. V případě venkovních stanovišť si vybírají místa chráněná proti dešti. Naproti tomu samotná lapací síť často vybíhá daleko do místnosti.
Když do sítě spadne nějaký hmyz, pavouk zaregistruje jím vyvolané vibrace, bleskurychle k němu přiběhne a kousnutím do něho vpustí jed. Malou kořist si pavouk rovnou vtáhne do trychtýřovitého úkrytu. Pokud se kořist urputně brání, pavouk se stáhne do trychtýřovitého úkrytu, kde vyčká, až jed zapůsobí. Po opakovaných jedových kousnutích bývá i velká kořist překonána a následně vysáta v trychtýřovitém úkrytu.
Rozpětí nohou těchto pavouků je úctyhodné. Dlouhonozí samci mohou být delší než 10 cm. Snad proto lidé často nechtějí věřit faktu, že se ve skutečnosti jedná o neškodná zvířata. Badatelé sami na sobě prokázali, že i když se pokoutníkovi povede prokousnout lidskou kůži, jed na lidský organismus nemá zaznamenatelný účinek. Pouze samotné kousnutí se projeví jako píchnutí špendlíkem. Za zmínku stojí, že i zkušení odborníci potřebují hodně trpělivosti a zručnosti na to, aby je pokoutník kousnul, aniž by ho při tom zranili. Tedy pokud pavouka vynesete z vany ať už v ruce nebo ve sklenici přiklopené pivním táckem, a vrátíte mu svobodu, nehrozí vám žádné nebezpečí. Při takovém kontaktu se skutečnou součástí vašeho místního životního prostředí můžete pokoutníka zachránit před jistou smrtí.
Peter Jäger & Milan Řezáč
