Evropský pavouk roku 2007
Slíďák břehový – Arctosa cinerea (Fabricius, 1777)
Slíďák břehový (Arctosa cinerea), s délkou těla až 17 mm, je naším největším zástupcem čeledi slíďákovitých (Lycosidae). Nestaví si sítě, ale při lovu kořisti volně pobíhá po zemi. Vyznačuje se kontrastním zbarvením vyvinutým zvláště výrazně u samců. Pokud však nehnutě sedí na písku nebo štěrku, toto zbarvení působí jako dokonalá kamufláž.
Původními biotopy tohoto druhu jsou štěrkopískové náplavy na říčních březích. Zde obývá holý substrát, který zůstává díky kolísání hladiny bez vegetace. Částečně je schopen osidlovat i náhradní biotopy vzniklé při těžbě písku či štěrku. Tito pavouci jsou aktivní od března do listopadu. V této době obývají nory vyhrabané v písčitém substrátu. Nejčastěji je lze nalézt pod velkými kameny nebo kusy dřeva. Pavouci si tato doupata hloubí ve vzdálenosti přibližně metr od vody. Slíďák břehový se živí především brouky, larvami much, rovnokřídlým hmyzem a pavouky. Od června do srpna se samičky starají o kokony s vajíčky. Mláďata se líhnou od srpna do října, přezimují a dospívají v pozdním létě následujícího roku. Teprve po dalším přezimování kopulují a rozmnožují se. Díky překryvu generací lze dospělé jedince nalézt během celého roku. Pro přezimování si pavouci vytvářejí jiný typ nor, ve vzdálenosti 10 až 15 metrů od vody. Tak jsou více chráněni proti nebezpečí zaplavení. Pokud dojde k vzestupu hladiny v létě, pavouk zapřede vchod do nory. Ve vzniklé vzdušné kapse je pak schopen záplavu přečkat. Slíďák břehový se vyskytuje od Středomoří přes střední Evropu až po Skandinávii, na východ jeho areál zasahuje až na Sibiř. Regulace říčních koryt vedla v posledních desetiletích k vymizení tohoto druhu v řadě evropských regionů. V České republice se dosud vyskytuje v některých pískovnách na Třeboňsku, na břehu Orlice nad Hradcem Králové, v Jizerských horách a v povodí Odry na severní Moravě.
Další informace o pavoukovi roku 2007, včetně posteru o pavoucích roku předchozích let a map jejich rozšíření jsou na webových stránkách Arachnologische Gesellschaft: http://arages.de/publikationen/nachweiskarten/
Martin Kreuels, Milan Řezáč & Jan Dolanský
