Evropský pavouk roku 2016
Křižák vířivý – Cyclosa conica (Pallas, 1772)
Pro rok 2016 vybralo 78 arachnologů z 26 evropských zemí za pavouka roku křižáka vířivého (Cyclosa conica (Pallas, 1772)). Čeleď křižákovití (Araneidae) čítá 3100 dosud popsaných druhů, z nichž 131 je známo i z Evropy. Rod Cyclosa je ve střední Evropě zastoupen dvěma druhy.
Délka těla samic se pohybuje v rozmezí 4,5–8 mm, samci jsou téměř dvakrát menší, (3–4,5 mm). Hlavohruď je tmavohnědá až černá, hlavovou část odděluje od hrudní hluboká rýha. Nohy jsou tmavohnědé s černými kroužky. Zbarvení zadečku je variabilní. Hřbet zadečku je tmavě červenohnědý až černý, často s bílou kresbou, boky jsou převážně bělavé, bříško zadečku je tmavohnědé, se dvěma bílými podélnými skvrnami. V detailech je však zbarvení zadečku dosti variabilní. Zadeček je zakončený kuželovitým hrbolkem variabilní velikosti a zaoblení, u samce je obvykle menší než u samice. Na tento tvar upozorňuje pavoukovo latinské druhové jméno. Díky tomuto morfologickému znaku a unikátnímu stabilimentu se zapředenými zbytky kořisti je křižák vířivý mezi našimi pavouky nezaměnitelný.
Křižák vířivý je holarktický druh vyskytující se v celé Evropě. U nás ho najdeme v nížinách a ve středních polohách, na horách je vzácnější. Jeho oblíbeným biotopem jsou světliny a okraje jehličnatých lesů, kde místy bývá velice hojný. Výjimečně se vyskytuje i na suchých loukách. U nás je hojný, nepatří mezi ohrožené druhy.
Kruhová lapací síť křižáka vířivého je velice pravidelná, tvořená okolo 40 paprsky a hustě vinutou lepivou spirálou. Pavouk jí obvykle staví na spodních větvích ve výšce okolo 1,5 metru nad zemí. Na síť umisťuje vertikální, přes střed vedoucí dlouhý hustý pás hedvábných vláken nazývaný stabilimentum. Navíc do tohoto pásu zapřádá detrit nebo zbytky kořisti. Sám pak číhá hlavou dolů uprostřed tohoto pásu. Díky zbarvení a tvaru těla připomínajícím zapředené zbytky je v pásu velice nenápadný. Při vyrušení je navíc schopen síť rozkmitat tak, že je jeho tělíčko predátorem zcela nelokalizovatelné. Toto chování dalo pavoukovi jeho druhové české jméno.
Obě pohlaví jsou dospělá od jara do podzimu. Samice klade vajíčka uprostřed léta na větvičku poblíž sítě a obalí je zářivě žlutými vlákny z tubuliformních žláz. Druhým naším zástupcem rodu Cyclosa je křižák trojlaločný (Cyclosa oculata (Walckenaer, 1802)). Je menší než křižák vířivý, nápadně se od něho liší tvarem zadečku: před koncem se rozšiřuje do tří krátkých kuželovitých hrbolků, navíc má pár kuželovitých hrbolků, patrných především u samců, i v přední části. Křižák trojlaločný je u nás vzácný ohrožený druh vyskytující se na vřesovištích, písčinách a jiných xerotermních biotopech. Vzácně byl nalezen i na jiných biotopech (např. vlhčí louky a prosvětlené listnaté lesy). Sítě si na rozdíl od křižáka vířivého staví na keřících či na bylinách těsně nad zemí, samice zabudovává kokon do stabilimenta.
Nálezy křižáka vířivého a především ohroženého křižáka trojlaločného doložené fotografiemi posílejte na e-mailovou adresu rezac(a)vurv.cz. Tento článek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství (projekt MZe RO0414).
Christoph Hörweg & Milan Řezáč
Zbytek Czechia
Dr. Milan Řezáč, oddělení entomologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 161 06 Praha 6 – Ruzyně, Česko
rezac(a)vurv.cz
