Evropský pavouk roku 2018
Snovačka pokoutní – Steatoda bipunctata (Linnaeus, 1758)
Snovačka pokoutní (Steatoda bipunctata (Linnaeus, 1758)) je reprezentantem čeledi snovačkovitých (Theridiidae). Snovačky jsou z našich pavouků příbuzné křižákům, ostníkům, čelistnatkám, křižáčkům, mysmenám, anapám, plachetnatkám a temnomilům. Tyto čeledi tvoří dohromady nadčeleď Araneoidea. Unikátním morfologickým znakem snovaček je přítomnost hřebenitých ostnů na chodidlových článcích čtvrtého páru nohou. Od křižáků se snovačky liší absencí nápadných trnů na nohou, od čelistnatek poměrně malými chelicerami a od plachetnatek zavalitějším zadečkem. Rovněž jejich lapací sítě mají unikátní architekturu lišící se od stavby kolových sítí křižáků a čelistnatek a horizontálních plachetek plachetnatek.
Na celém světě bylo popsáno 2487 druhů snovaček a z Evropy je známo 228 druhů. Rod Steatoda je v Evropě reprezentován 13 druhy, z nichž šest se vyskytuje i ve střední Evropě. Morfologií i životním stylem je snovačka pokoutní poměrně podobná jedovatým snovačkám z rodu Latrodectus zvaným černé vdovy, vyskytujícím se v subtropických oblastech nejblíže ve Středomoří. Na rozdíl od nich je však její jed pro člověka neškodný.
Snovačka pokoutní je holarktický druh vyskytující se ve všech Evropských státech. U nás se roztroušeně vyskytuje na celém území od nížin do podhůří (800 m n. m.). V Alpách však byla zaznamenána až do 2000 m n. m.
Velikost těla samic je 4,5–7 cm, samců 4–5,5 cm. Hlavohruď je vrásčitá, hnědá až téměř černá, chelicery lesklé, černohnědé, nohy rezavé s nezřetelnými tmavými kroužky. Zadeček je zploštělý, na hřbetě hnědý až světle okrový s úzkým bílým lemem na přední hraně a úzkým bílým podélným, někdy jen v zadní části zadečku zřetelným pruhem. Na hřbetě jsou dva páry malých tmavých skvrn, které jsou na místě úponů svalů stahujících zadeček. Kvůli mastně lesklému zadečku má snovačka pokoutní německé jméno Fettspinne (mastný pavouk).
Snovačka pokoutní si staví trojrozměrné sítě specializované k lapání lezoucích členovců, které jsou tvořené shlukem vláken. Pavouk je schován ve zvonovitém úkrytu, nezřídka kamuflovaném kousky detritu, nebo ve škvíře u sítě. Ze sítě vybíhají k podkladu vlákna, která jsou u země opatřená řadou poměrně velkých, permanentně lepivých kapek produkovaných z nemodifikovaného páru agregátních žláz. Tato vlákna jsou napjatá, k zemi jen slabě ukotvená. Pokud se na ně přilepí po zemi lezoucí členovec, vlákno se utrhne od podložky a tak vymrští kořist nahoru, ta tak ztratí oporu pevného podkladu a nemůže se vyprostit. Navíc ze svého úkrytu přispěchá pavouk a zadníma nohama začne kořist obalovat hlenovitým, rychle schnoucím lepem produkovaným z modifikovaného páru agregátních žláz. Poté kousnutím do končetiny nebo tykadla vpraví do kořisti často velice účinný jed. Nejčastější kořistí bývají mravenci. Díky znehybňujícímu, rychle schnoucímu lepu je však snovačka schopná ulovit i kořist výrazně větší, než je ona sama, například velké pavouky pokoutníky.
Sítě snovačky pokoutní najdeme především uvnitř budov např. v rozích, výklencích či pod okenními parapety, spíše výjimečně na vnějším povrchu budov. Na stejných místech žije také příbuzná snovačka kaštanová (Steatoda castanea). Ta je však světlejší a dospělí jedinci jsou k zastižení pouze na jaře. Snovačka pokoutní není náročná na vlhkost, je schopná přežít i v dosti suchých místnostech. V angličtině se tento pavouk jmenuje the rabbit hutch spider (králíkárnový pavouk), protože vedle domů se často vyskytuje i na jiných synantropních biotopech jako jsou králíkárny. V teplých oblastech však lze snovačku pokoutní vzácně nalézt i volně v přírodě, například pod uvolněnou kůrou nebo v dutinách stromů, na zídkách, ve spárách osluněných skal, či pod kameny. Druh je hojný, nepatří mezi ohrožené druhy.
Snovačku pokoutní lze nalézt po celý rok, dospělí samci se však vyskytují především od července do října. Během námluv samci cvrčivě stridulují. Slouží jim k tomu stridulační orgán mezi hlavohrudí a zadečkem – ostrý kýl na předním okraji zadečku a stridulační rýžky na zadním okraji hlavohrudi, zvuk je vydáván přejížděním kýlu přes rýžky. Stridulací sameček vyláká samičku z úkrytu a přesvědčí jí k páření. K němu dochází obvykle na podzim ale někdy i na jaře. Samice naklade 50–100 růžových vajíček, která opřede bílým hedvábím. Vzniklý kokon pak zavěsí do sítě. Samice mohou žít více let.
Evropský pavouk roku byl letos vybrán 83 arachnology z 26 evropských zemí. Proč byla vybrána právě snovačka pokoutní? Je to hojný, snadno rozeznatelný druh našich domácností, pozoruhodný schopností samců stridulovat. Volbou Evropského pavouka roku chceme nejen popularizovat pavouky, ale také získat nová data o současném rozšíření konkrétního druhu u nás. Údaje o výskytu snovačky pokoutní doložené fotografií zasílejte na e-mailovou adresu rezac(at)vurv.cz
Christoph Hörweg & Milan Řezáč
Kontakty
Dr. Milan Řezáč, Laboratoř biodiverzity, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 161 06 Praha 6 – Ruzyně, Česko, rezac(at)vurv.cz
