Evropský pavouk roku 2020
Lovčík vodní – Dolomedes fimbriatus (Clerck, 1757)
Mokřady hostí podstatnou část biodiverzity České republiky. Velká část druhů, vázaných na tyto biotopy, se však z dříve všudypřítomných průvodců naší krajiny stává položkami na červených seznamech a tam postupně šplhá do kategorií nejohroženějších. Hlavní příčinou není globální aridizace střední Evropy, nýbrž eutrofizace naší krajiny. Zatímco oligotrofní a mezotrofní mokřady kypí životem, v eutrofních přežívá obvykle řádově méně druhů. Eutrofizaci způsobuje především intenzifikace zemědělství, která s sebou přináší nadměrné používání umělých hnojiv obsahujících dusík a fosfor, a spalování fosilních paliv. Při něm se do atmosféry dostávají oxidy dusíku, které eutrofizují i místa, kam se nedostane zemědělská kontaminace.
Lovčíci u nás
Nepřehlédnutelnými průvodci živinami málo kontaminovaných mokřadů jsou velcí a nápadně zbarvení pavouci rodu Dolomedes, konkrétně lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus (Clerck, 1757)) a lovčík mokřadní (Dolomedes plantarius (Clerck, 1757)). Tito pavouci byli zvoleni Evropskými pavouky roku 2020. Na jejich volbě se podílelo 83 arachnologů z 26 evropských zemí. Čeleď lovčíci (Pisauridae) je druhově chudší než sesterská skupina slíďáci (Lycosidae); dosud jich je známo 356 druhů, v Evropě pak pouze sedm. V Česku jsou zastoupeni třemi druhy. Vedle dvou druhů rodu Dolomedes se po celém našem území vyskytuje lovčík hajní (Pisaura mirabilis). Jedná se o hojný druh bez zvláštní vazby k mokřadům, nadále se budeme věnovat pouze zástupcům rodu Dolomedes.
Morfologie
Lovčíci jsou v lecčems podobní slíďákům – své sesterské skupině. Podobné mají například uspořádání a velikost svých osmi očí. V přední řadě mají čtyři menší oči, velké zadní oči jsou na temeni hlavy u slíďáků uspořádané do obdélníku, u lovčíků ale do lichoběžníku, rozšiřujícího se směrem dozadu.
Lovčíci rodu Dolomedes jsou hned po slíďákovi tatarském (Lycosa singoriensis) našimi největšími pavouky. Samice jsou u nich výrazně větší než samci, přičemž lovčík mokřadní (délka těla bez nohou u samic 13–25 mm, u samců 10–16 mm) může dorůstat větších rozměrů než lovčík vodní (samice 13–22 mm, samci 9–14 mm). Tito pavouci mají dlouhé robustní nohy. Bývají rezaví, hnědí až sametově černí, během ontogeneze často tmavnou. Lovčík vodní má obvykle, lovčík mokřadní spíše výjimečně na bocích hlavohrudi a zadečku bílé až žlutavé pruhy. Po stranách světlejší srdeční skvrny na hřbetu zadečku bývají u obou druhů jeden až dva páry podélných pruhů bílých teček.
Lov kořisti
Lovčíci patří mezi pavouky, kteří přestali stavět sítě k lovu kořisti. Jejich předkové však ještě v evolučně relativně nedávné minulosti lapací sítě vytvářeli; lovčíci po nich stále mají na koncích chodidel prostřední drápek, sloužící k pohybu na vláknech. Podobně je tomu u blízce příbuzných slíďáků, u nichž však fylogeneticky bazální skupiny ještě lapací sítě konstruují. Opuštění od stavby lapací sítě souvisí s její energetickou náročností. Pavouci, kteří se naučili chytat kořist bez ní, ušetří čas i materiál.
Dospělí lovčíci rodu Dolomedes číhají na svojí kořist poblíž rostlin na vodní hladině. Ta jim skrze vlnění zprostředkovává informace o pohybu kořisti stejně jako síť u jiných pavouků. Ke kořisti spadlé na hladinu dokáží jako bruslařky s nohama roztaženýma do široka dobruslit po vodní blance. Stát na vodě a surfovat na ní, aniž by se sebeméně namočili, umožňují těmto lovčíkům hydrofobní chlupy na nohou. Problém jim nečiní ani potopit se pro kořist pod hladinu. V případě nebezpečí se dokáží do vody ukrýt i před predátorem či arachnologem. Při potopení si pod hladinu zatáhnou stříbřitě se lesknoucí vrstvičku vzduchu obklopující jejich tělo porostlé hustým porostem hydrofobních chlupů. Ta jim umožňuje dýchat atmosférický kyslík i pod vodou. To mají společné s vodouchem stříbřitým a s některými slíďáky rodu Pirata. Jejich kořistí se obvykle stávají vodní, ve vodě se vyvíjející nebo na vodní hladinu spadnuvší členovci. Díky úctyhodným rozměrům jsou ale, jako jediní naši pavouci, schopní ulovit i obratlovce, konkrétně pulce či mladé rybky.
Životní cyklus
Lovčíci rodu Dolomedes se u nás páří v květnu či červnu. Sameček vyleze na hřbet samice a střídavě samici zavádí svůj kopulační orgán na pravém a levém makadle shora do jejího kopulačního orgánu na břišní straně zadečku. Na konci června kladou oplozené samice vajíčka. Až tisíc vajíček uzavírají do 1 cm velkého bělavého až šedého kulovitého kokonu, který samice na rozdíl od slíďáků nenosí připředený na snovacích bradavkách, ale drží ho chelicerami a pedipalpy pod hlavohrudí. U slíďáků si nechá samice mláďata vylíhlá z kokonu vylézt na zadeček a nosí je. Ne tak samice lovčíků. Ta kokon těsně před líhnutím zavěsí na vrcholky vegetace u vody a vytvoří okolo něho kupolovitou trojrozměrnou spleť vláken, jakýsi dětský pokojíček. Kokon a vylíhlá mláďata hlídá až do jejich dalšího svlékání, teprve první nymfální instar se rozlézá do světa. Samice může za svůj život vyprodukovat více kokonů, následující jsou však menší a obsahují méně vajíček. Po pohlídání poslední snůšky hyne. Osamostatněné nymfy nežijí na vodní hladině jako dospělci, ale pohybují se po porostu. Mláďata lovčíka vodního najdeme často na mokřadních křovinách. Aby na vegetaci nebyla nápadná pro predátory, jsou na rozdíl od dospělců zbarvená do žlutozelena. Oproti tomu mláďata lovčíka mokřadního se zdržují ve stařině v litorálních porostech, proto je jejich kryptické zbarvení do hněda. Prvním rokem mláďata přezimují jako mladé nymfy, druhým pak jako subadultní jedinci – poslední juvenilní instar před dospěním. Na začátku května následujícího roku dospějí a dvouletý životní cyklus se může opakovat. Dospělí samci přežívají do srpna, samice někdy až do září.
Biotopy
Lovčíky rodu Dolomedes u nás nalezneme v osluněných litorálních porostech u stojatých nebo pomalu tekoucích vod. Vegetace je na takových místech obvykle tvořena vysokými ostřicemi. Tyto biotopy se dnes nacházejí především u rybníků, před regulací říčních toků byly časté u slepých a mrtvých ramen. Někdy však lovčíkům stačí opravdu malé vodní plochy, které jsou součástí rašelinišť či mokrých luk. Vždy se jedná o mezotrofní či oligotrofní mokřady; eutrofizace, přinášející znečištění vody a zahušťování vegetace, vede k jejich vymizení. Lovčíci rodu Dolomedes jsou schopní osidlovat i náhradní biotopy vytvořené člověkem, jakými jsou například mokřady vznikající v opuštěných pískovnách či na vytěžených rašeliništích. Těžbou je odhalen substrát, který dosud není zasažen eutrofizací, mokřady vznikající na dnech proto bývají oligotrofní. Takové edafické podmínky spolehlivě indikují mechy rašeliníky (Sphagnum spp.), které se často uplatňují na sukcesi těchto náhradních stanovišť, například v drobných lesních pískovnách na Třeboňsku.
Lovčík mokřadní je u nás vázaný pouze na mokřady v nížinách, na horských rašeliništích ho na rozdíl od lovčíka vodního nenajdeme. Je více vázán na splývavou vodní vegetaci; na souš nevystupuje tak často jako lovčík vodní. Na Českobudějovicku byl opakovaně pozorován na březích řek. Dnes se u nás vyskytuje na průměrně více znečištěných biotopech než lovčík vodní, ale to patrně nevypovídá o jeho větší toleranci, spíše je to dáno jeho omezením na nižší polohy, které jsou dnes znečištěním více zatížené.
Rozšíření
Oba druhy našich lovčíků rodu Dolomedes se vyskytují ve velké části palearktické oblasti, chybějí však v jejích nejteplejších částech včetně severní Afriky. Těžištěm výskytu lovčíka vodního jsou u nás nížiny a střední polohy, spíše vzácně se vyskytuje i v horách. V Rakousku vystupuje až do nadmořských výšek 1250 m n. m. V nižších polohách kvůli většímu zatížení polutanty vymírá, perspektivu má proto spíše v horách (Šumava, Český les, Orlické hory, Českomoravská vrchovina). V nížinách se doposud udržel pouze v neúrodných písčitých oblastech s konfigurací terénu neumožňující intenzivní zemědělské využití (Třeboňsko, Dokesko, Kokořínsko). V oblastech s intenzivním zemědělstvím se udržel pouze uvnitř větších lesních či lučních komplexů, které takovým jejich lokalitám slouží jako izolační pásmo proti agrochemikáliím (například přírodní památka Na Plachtě v třebechovických lesích u Hradce Králové, přírodní rezervace Kačení louka v CHKO Litovelské Pomoraví, národní přírodní rezervace SOOS na Chebsku). Proces vymírání v nížinách byl díky časnému arachnologickému průzkumu, probíhajícímu již od 19. století, podchycen například v okolí Prahy. Nejprve lovčík vodní vyhynul patrně na lokalitách v Praze, včetně Šáreckého údolí, později také na území CHKO Český kras, téměř vyhynul i v CHKO Křivoklátsko. Zde dodnes přežívají poslední slabé populace v horním úseku potoka Klíčava na severním okraji CHKO.
Lovčík mokřadní byl u nás dlouhou dobu znám pouze z litorálů rybníků na Třeboňsku, Dokesku a Děčínsku. V relativně nedávné době byl objeven u řek na Českobudějovicku a i v zoologicky tradičně dobře prozkoumaných oblastech jižní Moravy, konkrétně v Podyjí a na Břeclavsku. Je tedy možné, že tento vzácný teplomilný druh u nás sice vlivem znečištění ztrácí biotopy, ale zároveň mu globální oteplování umožňuje kolonizovat nové lokality.
Ochrana
Protože lovčíci přežívají pouze na neznečištěných mokřadech, jsou díky svému atraktivnímu vzhledu a těsné vazbě na tyto biotopy ideálními vlajkovými druhy těchto ohrožených biotopů. Litorální porosty, které jsou jejich domovem, je nutné chránit proti přímé likvidaci při inženýrských úpravách krajiny. Zároveň by bylo vhodné lokality chránit regulací používání hnojiv a pesticidů v dostatečně širokém ochranném pásmu. Vzhledem k tomu, že se jedná o světlomilné druhy, navíc vázané na otevřenou vodní hladinu, je potřeba na břehových porostech s jejich výskytem blokovat sukcesi, konkrétně odstraňovat vyšší dřeviny, mozaikovitě vysekávat bylinnou litorální vegetaci a obnovovat zazemňované vodní plochy. Aby bylo možné biotopy lovčíků rodu Dolomedes účinně chránit, je nutné zmapovat jejich aktuální rozšíření. Údaje o pozorování (lokalizace ideálně v podobě GPS souřadnic, datum a autor pozorování, pozorování by mělo být doloženo fotografií) mohou čtenáři zasílat na adresu rothova.hel(a)gmail.com nebo rezac(a)vurv.cz.
Christoph Hörweg, Milan Řezáč & Helena Rothová
Takto získaná data budou průběžně vyhodnocována a zveřejněna na internetových stránkách BioLib (https://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id216/ a https://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id217) a České arachnologické společnosti (https://www.arachnology.cz/druh/dolomedes-fimbriatus-216.html a https://www.arachnology.cz/druh/dolomedes-plantarius-217.html).
