Evropský pavouk roku 2014
Plachetnatka keřová – Linyphia triangularis (Clerck 1757)
Plachetnatky (čeleď Linyphiidae) jsou s 4 700 popsanými druhy po skákavkách druhově nejbohatší čeledí pavouků. V temperátních zónách, včetně České republiky, se dokonce jedná o pavoučí čeleď druhově vůbec nejbohatší. Z Evropy je známo 1250, z Česka 310 druhů. Jedná se o lehké pavouky snadno a ochotně se šířící větrem. Jejich dobrá migrační schopnost je obzvlášť výhodná v mírných pásech, které musely být po každé době ledové znovu kolonizovány. Své české jméno dostaly plachetnatky podle své lapací sítě – horizontálně upředené plachetky. Většina plachetnatek jsou drobné, nenápadně zbarvené druhy. Poměrně velká a pestře zbarvená plachetnatka keřová je jednou z mála výjimek.
Plachetnatka keřová byla popsána již v roce 1757 švédským entomologem Carlem Alexanderem Clerckem. Zasvěcenému čtenáři neunikne, že popis tohoto druhu o rok předchází vydání Linného díla Systema Naturae zakládajícího dvojslovné zoologické názvosloví. Protože Clerckovy Pavouci Švédska (Svenska Spindlar) dodrželi dosud všechna pravidla ustanovená Linnéem, byli uznáni jako vůbec první dílo, které uveřejnilo dosud platná jména živočichů. Plachetnatka keřová se vyskytuje v mírném pásu a subtropech téměř celé Palearktické oblasti. V Evropě chybí jen na Islandu. U nás se vyskytuje od nížin až do hor, na široké škále biotopů včetně lesů, luk, lesních okrajů, sadů, parků a zahrad. Na vhodných biotopech bývá velice hojná. Sítě si staví na bylinné vegetaci nebo na křovinách, poměrně blízko země. Lapací síť je tvořena poměrně velkou plachetkou a nad ní asi 20 cm vysokou řídkou spletí vláken. Síť je obzvláště nápadná za ranní rosy. Pavouk je téměř vždy zavěšen hlavohrudí dolů na spodní straně plachetky. Lov probíhá většinou tak, že kořist narazí do horní spleti vláken a spadne na plachetku, kde na ní číhá pavouk. Obvykle se jedná o drobný hmyz, především mouchy a brouky.
Délka těla plachetnatky keřové je 5–7 cm. Hlavohruď je bledě hnědá, s černohnědými okraji, uprostřed s černým podélným pruhem, vepředu rozvětveným jako ladicí vidlička pro tón A. Spodní strana hlavohrudi (destička zvaná sternum) je černá. Zadeček je bledě žlutý až bílý, na hřbetě se širokým podélným hnědým zaškrcovaným pásem s tmavšími okraji. Laloky pásu vypadají jako špice pěti na sobě poskládaných trojúhelníků s vrcholem směřujícím dopředu. Proto dal Carl Clerck tomuto pavoukovi latinské jméno „tringularis“. Bříško zadečku je tmavohnědé. Nohy jsou bledě hnědé, nezřetelně kroužkované. Samci jsou tmavší, zbarvení více do červenohněda, mají štíhlejší zadeček a prodloužené chelicery.
Vidlicovitě rozvětvený podélný pruh na hlavohrudi má z našich velkých plachetnatek již jen plachetnatka teplomilná (Linyphia tenuipalpis). Jedná se o vzácný druh, který u nás byl dosud nalezen na jediné lokalitě: na stepi na vrchu Raná v nejteplejší části Českého středohoří. První dospělci tohoto druhu se na rozdíl od plachetnatky keřové objevují již v jarních měsících. Jsou o něco menší a mají výrazněji kroužkované nohy. Pod mikroskopem lze tyto dva druhy snadno rozlišit na základě odlišného tvaru kopulačních orgánů.
Dospělci plachetnatky keřové se objevují od července do října. K páření dochází obvykle v září. Panenská samice produkuje pohlavní feromon, jímž „parfémuje“ vlákna své lapací sítě. Nezřídka se stává, že takto přiláká více samců najednou, kteří pak musejí o samici bojovat. Jejich souboje připomínají klání brouků roháčů – zahákují do sebe své prodloužené chelicery a snaží se soupeře shodit ze sítě. Vítěz pak má privilégium se se samicí spářit. Při kopulaci jsou partneři vzhůru nohama, zavěšení na spodní straně plachetky sítě. Samec „podleze“ hlavohruď samice a střídavě zavádí oba svoje kopulační orgány do epigyny – kopulačního orgánu samice. Po kopulaci samec zničí síť samice, aby nadále nepřitahovala další samce a navíc samici po nějakou dobu před novými nápadníky hlídá. Zajišťuje si tak otcovství u budoucího potomstva. Záhy po kopulaci naklade samice vajíčka a uzavře je do pavučinového kokonu. Uvnitř něho vylíhlá mláďata přezimují. Na jaře z kokonu vylezou a rozutečou se hledat místa, kde si postaví svojí vlastní síť.
Na podzim se rozhlédněte po charakteristických sítích plachetnatky keřové. Určitě na nich najdete samičku, při troše štěstí i bojující, kopulující nebo jen hlídající samečky.
Milan Řezáč
Zbytek
Dr. Milan Řezáč, Biodiversity Lab, Crop Research Institute, Drnovská 507, 161 06 Praha 6 – Ruzyně, Czechia
rezac(a)vurv.cz
