Evropský pavouk roku 2019
Skákavka mravenčí – Myrmarachne formicaria (De Geer, 1778)
Skákavka mravenčí patří do čeledi skákavkovitých (Salticidae). Na celém světě je známo 6089 druhů skákavek, z toho v Evropě jich je známo 345. Rod Myrmarachne je v Evropě zastoupen třemi druhy, v České republice pouze skákavkou mravenčí.
Skákavka mravenčí se vyskytuje v celé palearktické oblasti včetně Evropy. Byla také zavlečena do USA. V České republice se vyskytuje především v nižších oblastech s teplejším klimatem. Kvůli vazbě na mizející typy mokřadů byla zařazena mezi ohrožené druhy (anglický IUCN ekvivalent tohoto stupně ohrožení je vulnerable).
Na rozdíl od většiny našich skákavek má skákavka mravenčí štíhlé protáhlé tělo (u samců dlouhé 6–8 mm, u samic 5–6 mm) značně připomínající tělo mravence. Hlavová část hlavohrudi je zdvižená, černá, hrudní část je rezavá. Podlouhlý zadeček je vpředu rezavý, zaškrcený, zadní polovina je černá. Na hlavohruď je napojen úzkým pasem, podobně jako je tomu u těla mravenců. Nohy jsou žluté až rezavé, s černými skvrnami po stranách. Metatarzální a částečně i stehenní článek předního páru nohou je černý, přední nohy tím připomínají tykadla mravenců. Dokonce zadní oči připomínají svojí velikostí a umístěním oči mravenců.
Skákavka mravenčí nenapodobuje mravence pouze tvarem a zbarvením těla, ale také svými pohyby. Místo toho, aby se pohybovala trhavými pohyby typickými pro skákavky, přerušovaně pobíhá a vlní se přesně tak, jako pobíhají mravenci sledující feromony vyznačené cestičky. Navíc skákavka mravenčí chodí pouze po zadních třech párech nohou, prvním párem napodobuje mávání tykadel mravenců. Díky těmto pohybům jsou také zakryté nápadné přední oči, které u skákavek vypadají jako reflektory.
Skákavka mravenčí nenapodobuje mravence proto, aby se k nim mohla přiblížit a lovit je jako to dělají například pavouci mravčíci (agresivní mimikry). Její kořistí bývají malé mouchy či mšice. Napodobování mravenců jí slouží k ochraně. Kvůli agresivitě se mravencům vyhýbají predátoři, pavouci jim podobní nejsou tak často napadáni lumčíky, hrabalkami či ptáky. Jedná se tedy o typický příklad ochranných mimikry.
Chelicery samic mají normální tvar, ale chelicery samců jsou protáhlé, shora zploštělé, mířící dopředu. Díky tomuto znaku se u skákavky mravenčí snadno rozeznají pohlaví. Takto modifikované chelicery používají samci během námluv pro upoutání pozornosti samice a pro odstrašení případných rivalů. Děje se tak během ritualizovaných potyček, při nichž stojí samci proti sobě s široce rozevřenými chelicerami.
Stejně jako u jiných skákavek i skákavka mravenčí nestaví sítě k lapání kořisti, na svoji kořist číhá nebo jí může i aktivně vyhledávat. Skákavka mravenčí žije na povrchu země, v detritu či v trávě, často na místech s bohatým výskytem mravenců, které napodobuje, jako je Myrmica rubra nebo druhy rodu Formica. Úkryty si buduje z listů stočených pomocí vláken. Vyskytuje se jednak na suchých biotopech jako jsou stepní trávníky či slunné lesní okraje, ale také na mokřadech včetně mokrých luk či litorálů rybníků. Dospělí jedinci mohou být nalezeni během celého roku, nejaktivnější jsou však mezi dubnem a srpnem. Pro přezimování využívá skákavka mravenčí často prázdné ulity plžů.
Vedle skákavky mravenčí se v České republice vyskytují další čtyři druhy skákavek věrně napodobující mravence. Žádná z nich ale nemá zdviženou hlavovou část hlavohrudi, jak je tomu u skákavky mravenčí. Nejhojnější z nich je skákavka štíhlá (Synageles venator), která se roztroušeně vyskytuje na celé České republice. Skákavka protáhlá (Synageles hilarulus) se vyskytuje na jižní Moravě, vzáčně byla zaznamenána na stepích na Křivoklátsku. Skákavka útlá (Synageles subcingulatus) je doposud známá pouze z Bílých Karpat. Poměrně velká skákavka mravencovitá (Leptorchestes berolinensis) se vyskytuje v nejteplejších oblastech republiky – jak na jižní Moravě tak ve středních a severozápadních Čechách.
Evropský pavouk roku je vybírán 83 arachnology z 26 evropských zemí. Proč byla pro letošní rok zvolena skákavka mravenčí? V prvé řadě kvůli svým dokonalým mravenčím mimikry, které nezahrnují pouze morfologii pavouka, ale i jeho chování. Jedná se o fascinující příklad účinné obranné strategie chránící před predátory. Vedle popularizace pavouků by měla tato volba sloužit k získání více informací o rozšíření tohoto našeho pozoruhodného a ohroženého drhu. Proto bychom chtěli čtenáře požádat o informace o pozorování doložené fotografií. Údaje zasílejte na e-mailovou adresu rezac(a)vurv.cz.
Christoph Hörweg & Milan Rezac
