Pavouk roku 2022

Pavouk roku 2022

Slíďák tečkovaný Hygrolycosa rubrofasciata (Ohlert, 1865)

Slídákovití (Lycosidae) patří mezi středně bohaté čeledi pavouků, dosud bylo popsáno 2440 druhů, z nichž 352 je známo z Evropy. Předci slíďáků si podobně jako pokoutníci stavěli plachetkovité sítě. Některé fylogeneticky bazální skupiny slíďáků tomu tak dělají doposud. Drtivá většina evropských slíďáků však již sítě k lapání kořisti nestaví. Místo toho aktivně pátrají po kořisti na povrchu půdy. Kvůli jejich neustálému pobíhání se jim v mnoha jazycích včetně angličtiny a němčiny říká „vlčí pavouci“. Přestože si slíďáci nestavějí sítě, patří k našim nejnápadnějším pavoukům.

Jak se dá poznat Pavouk roku 2022

Slíďák tečkovaný (Hygrolycosa rubrofasciata) byl pro 2022 zvolen Evropským pavoukem roku. Hygrolycosa patří mezi druhově chudé rody slíďáků, celosvětově zahrnuje pouze čtyři druhy. Z Evropy jsou známy dva z nich. Z Řecka byl v roce 1948 popsán druh Hygrolycosa strandi, jehož správné zařazení do tohoto rodu ještě nebylo spolehlivě potvrzeno.

Slíďák tečkovaný patří s délkou těla 5–6 mm ke středně velkým slíďákům, samci a samice jsou přibližně stejně velké. Od ostatních našich slíďáků ho lze snadno rozeznat díky charakteristickému zbarvení a kresbě těla. I mláďata poznáme podle trnů na tibii prvního páru nohou a nápadně pestrého, kontrastně tmavě červenohnědého zbarvení a skvrnité hrudní destičky (sterna). Zbarvení se u samců a samic liší. Samci jsou téměř černí, na hlavohrudi mají tři světlé nezřetelné podélné pruhy. Na tmavohnědém zadečku jsou čtyři propojené podélné pruhy bílých teček. Nohy jsou u báze černé, na koncích světle hnědé.

Samice mají světle hnědou hlavohruď, se dvěma tmavohnědými podélnými pruhy, prodlouženými na přední část hlavohrudi pod očima (clipeus) a na klepítka (chelicery), a s okraji lemovanými tmavými tečkami, u některých jedinců splývající v klikatou linku. Sternum je světle hnědé, se šesti tmavými skvrnami na obvodě. Zadeček je červenohnědý s nevýraznou a nezřetelně ohraničenou podélnou páskou a podobně nevýraznými tmavšími postranními proužky, zdobenými čtyřmi podélnými řadami žlutavých teček. Nohy mají samice světle hnědé, s (především femury) s nápadnými tmavými skvrnami, tibie, metatarsy a tarsy jsou, zvláště na zadních nohách, často tmavší.

Způsob života

Slíďák tečkovaný patří mezi naše slíďáky s denní (diurnální) aktivitou (noční (nokrurnální) aktivita byla z našich slíďáků zaznamenána například u zástupců rodů Trochosa, Lycosa, a některých druhů Arctosa či Alopecosa). Na povrchu půdy pátrá po kořisti, která je v jeho případě tvořena především drobnými členovci. Jedná se o druh s jednoletým životním cyklem. K procesu, při kterém se z posledního juvenilního instaru stane pohlavně dospělý jedinec, tedy k poslednímu svlékání kutikuly (ekdise) dochází v březnu až květnu. Fascinujícím aspektem biologie tohoto pavouka je způsob, kterým si samci namlouvají samice. Na jaře bubnují svými zadečky do suchých listů, což může být slyšitelné lidským uchem i na vzdálenost několika metrů. Na břišní straně zadečku mají množství krátkých tupých trnů, které zadeček při bubnování chrání. Samci po kopulaci umírají, samice přežívají do listopadu, některé i přezimují.

Snůška samic obsahuje průměrně 60 vajíček, samice je zabalí do bělavého kulovitého kokonu. Samice se o svoje potomstvo vzorně starají. Kokon si připředou ke svým snovacím bradavkám a nosí ho všude s sebou, do doby, než se mláďata vylíhnou. Po vylíhnutí si mláďata většiny slíďáků vylezou samici na hřbet a dále se nechají vozit. Slíďák tečkovaný si v tomto však našel vlastní cestu, jeho mláďata samici nevylézají na hřbet, ale přidržují se prázdného kokonu nadále připředeného k matčiným snovacím bradavkám.

Rozšíření, biotopy a ohrožení

Slíďák tečkovaný je palearktický druh vyskytující se prakticky v celé Evropě, chybí pouze v jejích nejjižnějších, nejsušších partiích. U nás se vyskytuje od nízkých po střední polohy (do 500, výjimečně až 700 m n. m.). Žije v mechu, stařině či v listovém opadu v řídkých rašelinných lesích (borech, březinách), bažinných olšinách či v rákosinách. Bylo zřejmé, že druh vyžaduje rašelinné mokřady, ale dlouho bylo záhadou, proč se vyskytuje pouze na některých místech, nikdy nebyl zjištěn na otevřených rašeliništích. To se podařilo vysvětlit až poznáním jeho biologie, samečci pro námluvy potřebují suché listy stromů či keřů, na rašeliništích zcela bez listnatých dřevin se tak nemohou rozmnožovat.

Je vázán na oligotrofní mokřady, které v nižších polohách rychle mizí kvůli eutrofizaci prostředí zapříčiněné především nadužíváním syntetických hnojiv v zemědělské výrobě. Dále jeho biotopy ohrožuje přílišné zarůstání dřevinami či vysušování krajiny. Jako ohrožený byl tento druh zařazen do červených seznamů pavouků České republiky i okolních zemí (Německo, Rakousko). Česká arachnologická komunita taktéž navrhla tento druh zařadit mezi zákonem chráněné druhy.

Přežívá u nás pouze v oblastech, ve kterých se zachovaly neeutrofizované mokřady, konkrétně na Českolipsku, Kokořínsku, Třeboňsku, Šumavě, v Českém lese, pod Rychlebskými horami. Pozoruhodné je jeho izolované přežívání v přírodní památce Prameniště Blatovského potoka v Klánovickém lese na okraji Prahy. Díky poloze uvnitř rozsáhlého lesního porostu (největší lesní komplex v okolí Prahy) je tato lokalita izolována od okolní zemědělské krajiny, a tak byla ochráněna před eutrofizací. Zde byl tento druh v rámci řešení projektu České arachnologické společnosti financovaného Magistrátem hlavního města Prahy ověřen ještě v roce 2019.

Proč byl vybrán

Slíďák tečkovaný byl zvolen pavoukem roku 2022 84 arachnology z 27 evropských zemí. Byl vybrán druh s fascinující biologií, samci žádných dalších pavouků v Evropě si nenamlouvají samice pomocí bubnování do listů. Volbou tohoto druhu navíc chtějí evropští arachnologové poukázat na rychlé mizení oligotrofních mokřadů v nižších polohách. Aby bylo možné biotopy slíďáka tečkovaného účinně chránit, je nutné zmapovat jeho aktuální rozšíření. Údaje o pozorování (lokalizace ideálně v podobě GPS souřadnic, datum a autor pozorování, pozorování by mělo být doloženo fotografií) mohou čtenáři zasílat na adresu rezac@vurv.cz<mailto:rezac@vurv.cz>. Takto získaná data budou průběžně vyhodnocována a zveřejněna na internetových stránkách České arachnologické společnosti.

Milan Řezáč & Christoph Hörweg